Jednou se Rex procházel po ulicích a najednou z ničeho nic začalo hodně pršet a Rex rychle potřeboval nějaký přístřešek kde by se před tou strašnou bouřkou schoval ale nic nenašel ale i přes to se pořád rozhlížel na všechny strany ale pořád nemohl nic najít a tak si jen ze zoufalství lehl vedle pouliční lampy a v duchu si říkal: Ach jo, je mi strašná zima a mám úplně promočený kožich,nejradši bych se uvařil v nějakém velkém hrnci,a vůbec nevím proč jsem tady na tomhle místě,udělal jsem snad něco??? Rex:Za co to mám,proč já prooooooč proooooooooooooooč, a tak to pořád opakoval ale lidi kolem slyšeli jen smutné vytí a proto mu nikdo nemohl pomoci.

O půl hodiny naříkání neboli vytí Rex konečně přestal a řekl si: Kdyby mi tu někdo alespoň dělal společnost, a to byla čistá pravda protože kromě jeho a velkého bilbordu tam nikdo nebyl.

Byla pořád větší a větší zima a Rex se úplně ježil jako nikdy jindy, a protože Rex neměl co dělat a nemohl usnout zadíval se na jeden dům a říkal si jaké tam asi je teplo a přitom pomalu sledoval mladou ženu jak peče chutné a pěkně šťavnaté kuře a pak ho vytahuje s trouby.

Rex: mmmmmmmm mňam jak to kuře asi chutná??? Rex nikdy žádné kuře neměl a tak se upřeně díval na to pěkně šťavnaté kuře a pomalu se zvedal a šel k tomu domu kde viděl tu krásnou mladou ženu jak peče kuře.

Čím víc se Rex přibližoval tím víc cítil pečené kuře.

Když už byl před domem nasával vůni pečeného kuřete a snažil se dostat dovnitř domu ale zjistil že jsou dveře zamčené a tak si lehl před vstupní dveře kde byla už střecha domu sice nebyl úplně v teple ale i přes to, to bylo lepší než ležet mokrý v dešti a ležet na kluzkém a mokrém chodníku, Rex vůbec neváhal a šel si zdřímnout pod střechu domu.

Rexovy se zdálo o tom jak leží na luxusním měkkém gauči vedle něj byly sněhově bílé polštářky.















To je smutné :( A nešilte s těma článkama
Deset za den jich být nemusí
Já to nestačím číst 