close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blog založen 9.2.2013
Design by Matty

Justin, Ron a Alice: Nepovedený Školní výlet - 1. Kapitola Cesta Autobusem ...

3. července 2014 v 12:00 | Davchas |  Justin Ron a Alice: Nepovedený Školní výlet !!!
1. kapitola
Cesta autobusem…

Justin je 14.letý kluk který žije v Londýně, je to velké město, ale my máme zase malý byt. Mám své dva kamarády, Alice a Ron. Jsou asi jediní, kterým Justin opravdu může věřit, ve třídě jsou taky někteří co kreslí rozzuřené učitelky na třídní tabuli které občas vypadaly jako by na ně žáci házeli šipky. Nakreslené učitelky na tabuli obvykle nevypadaly jako učitelé nebo učitelky, ale nejčastěji jako opice s brýlemi. Justin se i se svou matkou Irenou přistěhovali asi před třemi měsíci, v Justinově případě je to klika najít si hned za tři měsíce kamarády. A to se mu v minulé základní škole ještě nestalo. S Alice se seznámil hned na začátku školního roku, a potom hned s Ronem, všichni si totiž něčím vpadly do oka. Například všichni mají rádi vzrušení a dobrodružství. Jednou když šel Justin do školy,skoro celý zalitý potem, který mu provokativně stékal po obličeji s toho jak dopadne test z Matematiky, a když už byl pomalu u školy začal si v hlavě opakovat desetinné čárky, násobení dvojciferným číslem, zlomky a násobilku od dvou až do sta. Už mu zbývala jen násobilka devíti, ale v tom mu Alice skočila do cesty, a jako vždy Alice začne hovor, co se týká školy, což není úplně ta nejzáhadnější věc, protože je to snad nejlepší studentka na škole, nebylo div, když si vše přeříkávala ještě před spaním, a to se jí jednou zdálo, jak Kolumbus objevil Ameriku: První výprava Kryštofa Kolumba započala 3. srpna1492, kdy Kryštof Kolumbus vyplul na svou první plavbu do domnělé Indie z španělského přístavu Palos de la Frontera se třemi loděmi - Niña, Pinta a Santa Maria (nikdy nebyly oficiálně pojmenovány). Patřily muži jménem Juan de la Cosa (španělský kartograf, dobyvatel a objevitel) a bratrům Pintónům (mořeplavcům a objevitelům). První Kolumbovou zastávkou byly Kanárské ostrovy, které patřily Kastílii. Tam doplnil zásoby a provedl drobné opravy. 6. září, měsíc po vyplutí ze Španělska, se pak vydal na pětitýdenní cestu napříč Atlantickým oceánem. Tohle všechno si před spaním říkala a pak se jí zdálo i o tom co se učila ještě včera odpoledne. Často se baví s ostatními například o tom, jestli ten druhý má domácí úkol či nemá a jestli to umí nebo neumí. Tak třeba: "Ahoj jak se máš"? "Už jsi udělal ten domácí úkol z matematiky"? … "Já ano bylo to tak zábavné a lehké,rovnice,rovnice,dělení,rovnice"… A říkala to jako by to zrovna měla před sebou a recitovala to jako počítač. Až to dořekne, začne zase a to už si myslíte, že hovor s vámi ukončí "Kdyby"už to skončilo" říkala si Katee Whosvorthová když si zrovna chystala věci na hodinu. A než vám to Alice všechno řekne, uběhne vám před očima celičký den. "Na to jsou dny sakra drahý" Říká si Katee když jí Alice ten dialog dořekla. No taková je prostě Alice. "Ahoj Justine" řekla opravdu protáhlým hlasem, když mu Alice vletěla do cesty. "Ahoj Alice" řekl Justin celý zpocený a nervózní. Justin nechtěl, aby Alice poznala, že má strach z dnešní matematické písemky, a proto jí něco řekl, aniž by uvažoval, jestli o tom ví nebo ne. "Víš, že Ron má novu hru"? "Jo včera mi o ní říkal, a víš, že pojedeme do nějakého rozpadlého starého domu"? "Říkali, že je to nějaká stará observatoř nebo laboratoř, nějaký další státní projekt, jedna skupina, ve které budeme tam hledá chráněný druh mývala a my jim máme pomoct, ta druhá skupina bude asi z jiné školy". "A ty tam jedeš"?! Otázal se Justin jistě i nejistě. "Jo asi jo, je to na 14. dní, asi to nebude zrovna největší zábava, alespoň už nebudu mít u řiditele tak nudnou složku"! Řekla pohodově Alice.
1

Více v celém článku !!!



Justin se v zápětí podíval na školu co byla skoro před ním, ale do výhledu mu však trochu skákala Alice, mezi tím Alice něco neustále breptala ale Justin jí neposlouchal a místo toho měl dost práce aby vůbec dohlédl na školu když mu do toho skákala Alice, tím že by byla tlustá to nebylo ale spíš za to mohl zmrzlinářský vůz, takže Justin neviděl nic jiného než Alice a to jak mu pořád něco hučí do hlavy a zmrzlinářský vůz ze kterého se neustále ozýval mužný a velice tučný hlas který pokřikoval na kolemjdoucí "Dobrý den mladá paní nedáte si dnes tuto osvěžující jahodovou zmrzlinu, á paní Gothemová nechcete čokoládovou zmrzlinu jako obvykle"??? Ale všichni dnes měli na spěch, a tak každý odmítl, o pár minut později se zmrzlinář zase vrátil do vozu a cestou si stěžoval, že se měl tu abecedu naučit už v první třídě, po té že mu dávají menší a menší plat a to už nastupoval do odřeně žluté zmrzlinářské dodávky, která na sobě měla nakreslené růžové a modrozelené květinky a mezi nimi výběr zmrzliny. Když už žlutá odřená dodávka konečně s napůl vyfouknutými koly odjela, Justin si utřel pot s čela, ale za chvíli se jeho pohodový výraz změnil k zděšení jelikož škola která byla jen přes cestu na sobě měla hodiny které na sobě měly čísla dvanáct tři šest a číslo devět na kterém právě byla velká ručička, Justin se natáhl aby viděl lépe ale to co viděl byla pravda a jeho oči v tu ránu málem vyletěly z důlků, Justin urychleně přerušil něco mumlající Alice a zeptal se kolik je hodin, a ta se najednou začala hrabat v kapse a brašně a Justinovi nebylo do teď jasné co to Alice hledá. Justin se pořád díval na školní hodiny a zároveň na to jak Alice něco hledá a byl čím dál víc nervózní protože by to bylo už asi po třetí co Justin zaspal nebo nestihl dojít do školy, mezi tím padaly na zem věci od Alice která zmateně cosi hledala, hned na to co se na ni Justin podíval vytáhla stopky celé v růžovém, hodinky které spíš připomínaly nástěnné hodiny, který byly alespoň třikrát větší než normální plochý talíř, a potom vytáhla něco na co si Justin vzpomněl ze školy, byl to jakýsi měřič času. Z toho všeho hledání Alice úplně zapomněla na co se jí to Justin ptal a tak se znovu zeptala a rázem na to mu odpověděla "Celkem je 24.hodin,je 07:15 což je čtvrt na osm a 24 sekund, a 15 000 milisekund" a vtom se Alice zamyslela, jakoby to bylo něco důležitého, Justin to uhádl teprve, až Alice potichu promluvila "hmmmm nebo o milisekundu víc"? A v tom se Alice začala tlouct do hlavy a snažila se na tu věc přijít, ale to už jí přerušil Justin "No stačilo mi jen 7:15, ale to nic, myslím, že už radši půjdu, abych něco mohl říct Ronovi"! "Počkej jen si to všechno zpátky zabalím a půjdu s tebou"! Alice to všechno rázem shrnula zpátky do aktovky a vše si ještě dvakrát přepočítala, a to už byl Justin na přechodu, když se na ni otočil a zastavil se na přechodu pro chodce, zařval na něj nějaký chlápek v bílém triku, které bylo celé flekaté a jeho auto ve zbídačelém stavu, div se na silnici nerozpadlo na kusy. "Hej ty černo vlasej frajírku, myslíš, že se na přechodu můžeš ohlížet za sebe"!? Justin se urychleně zase otočil před sebe a dělal, jakoby tam ten chlápek nebyl. Už otevíral dveře od školy a to už se na něj někdo s kaštanově hnědými vlasy přihnal jako nějaký silný vítr nebo rovnou tornádo, Justin se snažil rychle otevřít těžké dveře od školy, ale to už se rozplácl o zem, protože na něm najednou ležel ten kluk co se za ním tak hnal, později když na něm ten kluk ležel tak si Justin všiml, že je to Ron, který se pomalu zvedá ze země a Justinova těla, když už stál pevně na zemi podal Justinovi ruku a zvedl jej. A to už se za nimi přihnala Alice, která hlasitě sténala, protože nesla na zádech ten její těžký batoh, který byl narvaný všelijakými blbostmi, tedy alespoň podle Rona který se na ní díval jakoby chtěl říct "ajaj už zase ona"! Když už byli všichni tři pohromadě, šli společně do třídy a Alice už se vzpamatovala a začala se bavit o normálních věcech než jenom o učení, a Ron jim řekl, jak včera házel oříšky na střechu paní Figové které jí padaly na hlavu a do bytu jí začaly lézt veverky a začaly ohlodávat všechno možné, protože jim na střeše už nic nezbylo. 2
Když byli ve třídě a nachystali si věci na dějepis, vkročil do třídy pan učitel, který měl poněkud dobrou náladu což se u pana Rodwalda často nevidělo, pan Rodwald je pohublý čtyřicetiletý muž který má poněkud podlouhlý obličej a velké kulaté brýle, které se vždy tak leskly, protože byly celé černé a celé polepené průhlednou páskou, šlo vidět že má opravdu dobré vzpomínky na své zlobivé žáky co mu vyhrožovali že jeho brýle skončí na dvorku nebo na dívčích záchodech pokud jim nedá z písemné práce alespoň 2-3. Pan Rodwald nebyl ani moc přísný jako nemotorný a nezbedný, jednou o přestávce byly dvě učitelky na chodbě které zrovna měly dozor, Justin v tu chvíli šel kolem nich a hned se schoval za sloup který byl poblíž okna aby slyšel co si povídají, paní Chermová a Rockwoldová se z ničeho nic začaly bavit o panu Rodwaldovi který zrovna zařval protože mu někdo dal na židli připínáček, paní Rockwoldová začala mluvit o tom jak se pan Rodwald jednou tak naštval že vyhodil geometrické pomůcky z okna, a málem i jednoho poslušného žáka, po té se drobně zasmála, potom i paní Chermová, která se po celou dobu dívala na pana Rodwalda jakoby právě spolkla citron. A paní Rockwoldová po té navrhla, že při příštím záchvatu pana Rodwalda by měli hned volat na psychiatrické oddělení, hned na to zazvonilo a to už byl Justin ve třídě, takže už víc neslyšel. Justin který seděl vedle Rona si na to zrovna vzpomněl a bylo mu pana učitele trochu líto, mezi tím co přemýšlel tak se Ron na lavici vedle něj pořád a neustále vrtěl když pan učitel vysvětloval že kdyby ve čtvrté třídě dávali pozor tak ví kdo je to Karel čtvrtý, potom se na žáky lehce nahrbil a to už si Justin všiml učitelova pohledu a jeho dlouhého nosu co vypadal z blízka tak dlouhý jako bota, a nikdo si nemohl všimnout jeho rozkývaných a polepených brýlí protože se na vás přes ty brýle dívaly sice malé ale dost přesvědčivé oči, Justin věděl že už tenhle pohled všichni znají, a ví že neznamená nic dobrého. Pan učitel se díval na Justina, ale potom se podíval na chrápajícího Rona, který použil svůj svetr jako polštář, Justin se ho snažil probudit tak že do něj různě bouchal a žduchal do něj, ale nic nezabralo, pan učitel se připravoval, že po něm něco hodí, jenže hned na to vyletěl ze židle, protože mu Justin po tiše řekl že budou psát test z Dějepisu. To se pan učitel Rodwald záludně ušklebil a řekl jim o školním výletu neboli o státním projektu, hned co vše o tom projektu nabreptal řekl že tam pojedu hned zítra a to Ronovi poskočil ohryzek, protože má zítra fotbal a kluci ho za to pěkně zmlátí, pokud tam zítra nebude, pomyslel si, zvlášť po tom co pan učitel dodal, že pojedou všichni a to bez výjimek. Zbytek vyučování proběhl v Justinově případě rychleji než kdy předtím, písemka z matematiky proběhla přímo skvěle, Justin se ani jednou nezastavil a psal, jakoby to měl na tabuli před sebou. Ron se na písemku díval asi tak jako když vidíte dinosaura, Alice psala jako by jí někdo natočil přes kameru a pak to v nějakém programu zrychlil, " a jako vždy dostane podtrženou jedničku" říkala si Katee Whosvorthová,když to potichu řekla, podívala na Alice, jakoby jí chtěla zabít… Justin Ron a Alice vyšli na školní hřiště, když už bylo po vyučování. Všichni tři si sedli na třískami posetou lavičku a dívali se, jak kluci několik stop od nich hráli fotbal a Ron si hlasitě vzdychl. Do Ronových myšlenek však vstoupil pan učitel Rodwald kterého na hřišti málem hráči fotbalového týmu málem zašlápli když si běžel pro třídní knihu kterou mu někdo vyhodil z okna, když se zrovna nedíval a to už se Ronův smutný výraz ztratil z obličeje, když se pan učitel tělocviku zasmál, když pan Rodwald běžel s kalhotami až k hrudníku a v zápětí uklouzl a spadl do bláta, ze kterého mu musela pomoct paní Chermová která tam později spadla také. Když šli hráči fotbalového týmu už domů tak se Justin Ron a Alice chystali, že už půjdou taky, všichni si dali na záda batoh a šli domů.
3
Justinův dům byl celý bílý a okna která byla o několik palců delší než ty obvyklé normální okna, jejich dům měl dvě patra a střecha na niž byly černošedé tašky se trochu třpytily když na ně dopadal sluneční svit. A také krásný zelený trávník na kterém hrál Justin a Ron který si pak po fotbalu vyvrtl kotník, a na levé straně ulice kde byly také rodinné domky šlo slyšet jak se ostatní Justinovi spolužáci chystají na zítřek který nepochybně začal strachovat matky od Justinových spolužáků co se tak při jízdě autobusem může stát a co je čeká v té barabizně, strachovala se zvlášť paní Backová totiž Ronova matka neustále Rona rozcuchávala a také mu až moc lichotila což se Ronovi moc nelíbilo protože ho za jedinou pátou hodinu asi pět krát objala. A také se jí asi už dva krát stalo že mu omylem nachystala svou večeři což byl sendvič který neustále měla po ruce. Zatím co paní Ducklová, což byla matka od Alice které snad ani pět minut nevydržely učesané vlasy, protože se paní Ducklová snažila, aby ještě zítra odpoledne neměla mokré vlasy ze sprchy, kterou si Alice dávala asi deset minut, a kolem sedmi hodin jí asi deset krát kontrolovala, jestli má všechny měřiče, metr a spoustu slušného oblečení a snad nadbytek učebnic které tam snad vůbec nebude potřebovat. A paní Blacková Justinova matka pořád poletovala kolem jeho kufrů, jestli má zabalenou GPS a mobil kdyby mu bylo smutno a Justin věděl, že toho na autobusové zastávce bude litovat protože věděl že se jeho matka nebude ovládat a že mu asi třikrát dá pusu na čelo a jeho černé husté vlasy které byly černé jako uhel, to však nebude vše ještě mu bude říkat kde co má a ptát se ho před spolužáky jestli si zabalil dost spodního prádla a jestli nechce, aby mu radši zašla ještě pro náhradní. To vše se děje prostě při každém výletu. Než se však nadáli, nastal den, kdy měli odjet a stalo se to, co všichni žáci předpokládali, jako každý rok se mámy staraly a všelijak je muckali před tím, než přijede autobus. Dokonce i ti největší frajeři, kteří si venku pohrávali s pyrotechnikou je teď jejich matky všelijak ztrapňovaly. Dnes se už ani holky tolik nesmály, protože všechny dopadly úplně stejně jako kluci, zdálo se, že všichni tři jsou připraveni, Alice měla totiž dvě kabelky ve tmavě fialové barvě, a vláčela za sebou něco, co vypadalo jako dva kufry, to se v té chvíli nedalo určit co to je, jelikož byly kufry tak nafouknuté, že to vypadalo, jakoby každou chvíli měli prasknut a věci v nich by se rázem rozletěly po okolí. Ron za sebou tahal jeden větší kufr a batoh, který byl celý v černém a na něm pár bílých proužků, ale však všichni upírali oči na Rona, který si později všiml, že si nevšímají jeho ale spíš to co má na tváři, na levém oku měl fialovou modřinu, kterou drobně zakrýval škrábanec, jako by se pral s kočkou nebo nějakou holkou co si dlouho nestříhala nehty. Dokonce nechyběla ani jizva, kterou si udělala, když se chtěl bránit a uhnout pěstí, ovšem později si však říkal, že rána pěstí by byla v tu chvíli mnohem lepší. Justin sebou pro změnu vláčel jen kufr, ale tak tlustý jako Matikářka, která vážila tak 120 kg, která dává testy, na nichž jsou často kousky koblihy nebo jen poleva z nich, a to jednou Milisent Holtová dostala pětku za to, že její test byl celý od čokolády a zapáchal rybinou. Dnes ráno byla opravdová zima, a proto se na autobusové zastávce všichni krčili k sobě, stromy se mezi tím všelijak prohýbali kvůli nevlídně foukajícímu větru, Justin Ron a Alice se co nejvíce krčili k sobě, aby jim nebyla zima. Alice si v zápětí vytáhla jakýsi teploměr, který ukazoval 9 stupňů pod nulou. Po té ho zase Alice rychle zastrčila do batohu a při tom se třásla zimou jako nikdo jiný, všichni tři se začali ohlížet, protože slyšeli, že se k nim nějaké vozidlo z veliké dálky přibližuje víc a víc, to co se k nim blížilo se zdálo velké a velice těžké jelikož to později začalo vydávat podivné a řinčivé zvuky jakoby se to vozidlo už jen plazilo po svých součástkách. Pořád se to blížilo blíž a blíž k autobusové zastávce, potom si začali všichni šeptat co to tak asi může být,
4
nic ale nešlo vidět jelikož se pořád mlha která byla kolem nich se pořád zhušťovala, a Justin si po té uvědomil, že to co je kolem nich není jenom mlha, nýbrž kouř který se kolem všech čekajících na autobusové zastávce neustále plížil tak že už niko neviděl nic. Ron se podíval před sebe, protože už dokázal otevřít oči, jelikož už se kouř pomalu vypařoval a šel tak vidět autobus který před nimi stál zahalený v mlze. Všichni si po chvíli všimli že je to žlutý ale už velmi starý školní autobus který vypadal spíš jako vrak než jako by to pevně stálo na zemi s koly a výfukem který byl trochu nakřivo, autobus byl stejně rezavý jako jeho výfuk který ještě pořád chrlil kouř. Rodiče už ze zastávky odešli, ale pořád se museli dívat na podivný starý školní autobus, který do sebe nabíral studenty jeden po druhém, a řidič který pozoroval, jak studenti nastupují a dívají se na něj. Řidič byl poněkud tlustý chlápek, který měl hustější a poněkud šedobílý knír který se mu vždy zkřivil tak jako by mu na obličej někdo namaloval křivou čáru která by mu směřovala až k oku když se mu zrovna něco nelíbilo. Justin Ron a Alice se nevlídně dívali na autobus, jakoby měli každou chvíli skočit z třicátého patra z nějakého mrakodrapu v Americe. Řidič si prvé myslel, že už jsou všichni v rozvrzaném autobusu, ale v tom se nechtěně podíval na zastávku a viděl, že tam jsou ještě Justin Ron a Alice, kteří se pořád nevlídně dívali na autobus a jeho řidiče, Justin se podíval na naléhavě zírajícího řidiče, jakoby jim jeho pohledem chtěl naznačit to, že už nemá mnoho času a měli by si nastoupit, Justin rozklepaně pobídl Rona, aby už radši šli do autobusu, a když se Ron hnul z místa šla potom i Alice. Když už si chtěli sednout na místa, v tom se autobus zatřepal a vydal opět řinčivý zvuk stejně, jako když přijížděl. Všichni se v zápětí lekli a pozorovali, jak se podivný řidič směje a pomalu otáčí klíčem v zástrčce, musel alespoň pět minut počkat, než se motor nastartoval. Justin a Ron seděli jako vždy vedle sebe a povídali si, co asi bude dál a že jim to celé přijde nějaké divné. Potom si už ale dělali srandu z řidiče, který se na ně během jízdy přes své zrcátko neustále díval a bylo mu jedno jestli do nějakého auta nebo autobusu narazí, to však ani nehrozilo, protože cesta kudy jeli se pořád klikatila a byla pořád prázdná a to už měl Justin pocit, jakoby tu byli úplně sami a musel si přiznat že má trochu strach kam je to ten podivný řidič veze a jestli to celé není nějaká léčka, Justin měl bujnou představivost a to byl právě jeho problém, vždy nad vším podivným moc přemýšlel. Všichni se v autobuse bavili s ostatními, ale nikdo z nich nepřiznal, že se v autobuse doslova třepou zimou, všichni dělali, že je všechno v pohodě dokonce i Justin s Ronem předstírali, že jim vůbec není zima a že vůbec nemají strach, co se s nimi bude dít dál. Nikdy totiž bez učitelů nikam nejeli. Ron už to prostě musel říct, že je mu zima a nemohl předstírat, že se vůbec nic neděje a že v hlavě stejně jako Justin má dosti otázek. "Sakra to je zima"! Řekl obávaně a nejistě Ron. "To jo, nechápu, proč nás musí dopravovat takovýmhle vrakem co sotva stojí"! Stěžoval si Justin. Ron jen rychle přikývl a tiskl si ruce k tělu, snažil se zahřát, ale moc to nepomohlo. Mezi tím jakoby se za okny autobusu střídaly dvě roční období což byl podzim a zima, někde bylo sněhu nadbytek a někde bylo, jako ve městě ve kterém studenti bydleli, takže jako na podzim. Z ničeho nic se objevila před autobusem malá blátěná cesta která byla z poloviny zarostlá žlutými a pobledlými zelenými stébly trávy která byla alespoň 20 palců dlouhá. Řidič zabrzdil a řekl "Už jsme na místě" řekl chladným hlasem. Všichni dočista zmrzlí jako bylo šedesát stupňů a měli by je podávat jako extra zmrzlé zmrzliny. Když byli všichni venku, autobus se opět rozřinčel a vypadalo to, že každou chvíli vybouchne, nikdo se nedíval nikam jinam než na odjíždějící autobus, který cestou vydával neobvyklé zvuky. Všichni si najednou začali stěžovat "Ten řidič je úplný blázen, to nás tu takhle nechá"? "Co budeme dělat nikdo, kdo by nám pomohl tu není" !!!
5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama