close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Blog založen 9.2.2013
Design by Matty

Justin, Ron a Alice: Nepovedený Školní výlet - 2. Kapitola Ztraceni v lese ...

5. července 2014 v 14:00 | Davchas |  Justin Ron a Alice: Nepovedený Školní výlet !!!
2. Kapitola
Ztraceni v lese …

Hlasité šuškání studentů šlo slyšet snad dvacet stop daleko, Justin Ron a Alice však věděli, že tohle jim prostě nijak nepomůže, snažili se proto ostatní uklidňovat a že by bylo mnohem lepší jít vpřed než tu jen mrznout a stěžovat si. Ale všichni se bavili dál a Alice neposlouchali… "Tak poslouchejte"! Řekl hlasitě Justin, "Copak jste všichni úplně blbí, Alice se vám tu snaží něco říct a pomoct nám všem a vy jí vůbec neposloucháte"! Všichni najednou ztichli jako uhašený plamen svíčky. Justin Ron a Alice vzali své kufry a táhli je za sebou směrem na blátěnou cestu a chystali se jít pořád rovně, dokud něco nebo někoho neuvidí nebo neuslyší. Ostatní si později také vzali kufry a začali Justina Rona Alice následovat blátěnou cestu která vedla pořád rovně, jenže rovná cesta nevydržela dlouho, jelikož se později všichni zastavili na rozcestí, kde si museli vybrat, kterou cestou půjdou, nikdo nevěděl, kudy se vydají, jelikož se i Justin Ron a Alice zastavili na rozcestí, kde vedli dvě cesty zrovna před nimi, jedna odbočovala vpravo a ta druhá vlevo. "Co budeme dělat" Otázal se Justin, Alice se pozorně podívala na obě cesty, později zjistila, že ve velké a dlouhé trávě se skrývají cedulky na obou stranách, na pravé cedulce směřovala šipka směrem na cestu která byla na pravé straně a pod ní bylo napsáno velkými písmeny Směr Velké Skotské Jezero! Na cedulce která byla na levé straně stálo tlustým písmem Směr zakázaná Zóna!!! Alice proto ukázala na obě cedulky a zamyslela se, "Budeme se muset rozdělit"! Řekla převážně Alice. Opět si všichni začali šuškat, po chvíli se všichni rozdělili na dvě půlky, ti co šli na levou stranu bylo velice málo, byl tam však Justin který prvé nechtěl ale potom si řekl co by tam mohlo být tak nebezpečného, později přemluvil i Rona, který se sice trochu třásl ale vypadal že je všechno v pohodě, Alice zajímalo co je na té pravé straně a tak se připojila ke skupině co šla směrem Velké Skotské jezero, v této skupině bylo sedm studentů kde byla i Katee Whosvorthová, dále tam byla Niki,Hannah,Lili,Martin,Denis. V druhé skupině jich bylo jen pět, což byl Justin,Ron,Tom,Erik, Daniel. Všech sedm studentů kráčelo pořád po cestě která vedla asi dvacet stop od místa kde začali cestu, mezi tím se však obrátila karta, jelikož cesta kudy šli Justin,Ron,Tom,Erik, a Daniel byla klikatá a neustále se kroutila do všech směrů, snažili se jít pořád rovně a nikam neodbočovat, cesta kudy šli jim to dost stěžovala protože nebyla ve velké trávě už ani jedna cedule, ze začátku bylo k vidění opravdu jen málo stromů, ale čím šli dál uvědomili si že jsou v nějakém lese, les byl obklopen velkým množstvím bažin, mlhy a především tmavě zelené trávy která jim sahala až po hrdlo. Les byl temný kvůli nepříznivému podnebí, v dálce bylo pořád jen šero a mlha. V lese bylo mnoho stromů, například se tam hodně objevovaly vrby smrky nebo borovice, hodně stromů vypadalo, jakoby je porazilo nějaké velké a mohutné zvíře, některé stromy vypadali dokonce, jakoby umírali a pořád jim padalo listí dolů na bahnitou cestu. Byl to opravdu ten nejhorší výlet, co Justin kdy zažil, nikdy nepřemýšlel o tom, že by se snad mohlo stát to že by je nějaký podivný řidič starého rozvrzaného autobusu vysedne v nějakém lese na vlastní pěst, všichni byli zablácení ztrhaní, neustále přemýšleli o tom, co budou dělat, druhá skupina je už bůhví kde a oni jakoby byli pořád jen na jednom místě, protože skoro všechny předešlé cesty vypadaly úplně stejně, jako ta kterou právě jdou. To už ale Ron něco musel namítnout "Tak jo to už by sakra stačilo ne, pomyslete, jdeme tady asi už přes dvě hodiny a všechno se zdá pořád stejné, copak to nechápete"???
6



"Ztratili jsme se a už snad cestu nikdy nenajdeme a Alice s ostatními je bůh ví kde, musíme je jít hledat" Panikařil Ron. "Rone, teď už nemůžeme couvnout, bylo by to stejně k ničemu, a navíc jsme dost odbočovali, kdybychom se vrátili už by jsme cestu nenašli, navíc si myslím, že Alice by chtěla to samé, musíme jen jít dál nesmíme to vzdávat, jinak jsme sem šli úplně zbytečně"! Uklidňoval ho Justin. "Asi máš pravdu, ale kdy už něco konečně objevíme, vůbec nic a nikdo tu není"! Mezitím se Alice a ostatní brodili přes velké Skotské jezero, jelikož tam nebyl žádný břeh, kde by mohli pokračovat v chůzi, museli jít způsobem, který byl čistě jednoznačný. Všichni studenti byli celí od bláta a Lili pořád kňučela jako čivava když byla celá mokrá a začala hlasitě naříkat, že jí její matka zabije, až uvidí její tričko a novou mikinu, kterou se nejvíc pyšnila. Alice na tom byla úplně stejně a ostatní také, všichni byli unavení, nikdo ani nepomyslel, že se jim tohle může stát na školním výletu. Ti co byli rádi, že s nimi nemusí být učitelé už ani necekli o tom, že bez nich to tu bude lepší. Hannah v jednu chvíli vypadala, že se asi každou chvíli rozbrečí, když si ždímala svou novou kšiltovku, která bezpochyby už na sobě neměla ani jednu třpytku což Hannah ještě víc rozhodilo. Když se konečně přebrodili Velkým Skotským jezerem, začali všichni zakopávat o mohutné kořeny stromů, už to bylo asi po desáté, co Alice zakopla a spadla rovnou na obličej, v tu chvíli se ani jeden ze studentů nechtěl vidět v zrcadle což bylo i na Hannah už moc, najednou rozčíleně zavrčela a dupla. V tu chvíli se ale ozvalo hlasité žbluňk. Žáci se najednou otočili a viděli rozčílenou Hannah, která byla ponořená do jakéhosi hlubokého bláta, v tu chvíli začala řvát jakoby jí někdo řekl že jí došly oční stíny. "Pomozte mi vy hlupáci, copak nevidíte, že se topím, pomoc já umírám"! Vyřvávala hlasitě Hannah, ostatní se na ni dívali s pohledem, který byl velmi jednostranný a upřímně pro ně uspokojující. Po chvíli si to ale rozmysleli a hledali klacek, kterým by ji vytáhl, "Mám to"!!! Upozornila Niki, "Ale nejdříve mi vrátíš tu voňavku za pět tisíc, co jsem ti půjčila už před měsícem"! "No jo pořád, hlavně mě vytáhli ty nevděčná mrcho"! Rozčílila se Hannah, která vypadala v tu chvíli, co byla ponořená v blátě až po krk, jako rozzuřená opice když jí sebrali banán. Hannah se napřáhla pro klacek který svírala v ruce Niki, "Tak už mi to podej ty blbko", hned na to se celá potopila do bláta a na hladině už jen po ní praskaly bublinky. Všichni se v ten okamžik natáhli a dívali se přes rameno od Niki která se tvářila celkem uspokojivě, což se o ostatních říct nedalo. Žáci najednou vyskočili dvě stopy do vzduchu, když se Hannah vynořila tak že přitom všechny postříkala, to už jí radši rychle Niki podávala klacek aby Hannah nedostala další záchvat vzteku. Když už byla konečně na pevné zemi, třásla se jako osika a ve tváři měla vražedný pohled, kterým Niki pěkně probodávala. Všichni se poté uklidnili a už se Hannah pěkně posmívali, od té chvíle už se radši jen krčila na konci celé skupiny, snažila se být neviditelná což se jí po pravdě podobně moc nedařilo protože si na ní ještě po dvaceti minutách posměšně ukazovali. Justin Ron a ostatní šli pořád rovně, čím dál však šli, byla jim větší zima, to už měl Justin pocit jako by byli na Severním pólu kde je asi mínus sedmdesát stupňů, ale Justin radši nic neříkal ani si nestěžoval, jelikož měl takový pocit, že by se mu kluci smáli, že kňučí jako holka, nebo něco podobného. Ron takový nebyl, ten na to všechno měl totiž úplně stejný názor. "Hele kluci, přece nikam nespěcháme co kdybychom si tu nechvíli odpočinuli"? Ptal se ostatních Justin. Justin přesně věděl, co mu na to Daniel odpoví, Daniel byl hubený ale přesto trochu svalnatý, byl často opálený v obličeji do oranžové barvy, jeho vlasy které si neustále upravoval, když procházely nějaké dívky byly blonďaté a celé světlé, vlasy nikdy neměl vodorovně nýbrž jen střapaté a vztyčené nahoru. To že si upravoval vlasy, když prošla kolem něj nějaká hezká dívka nebyla jediná věc, co dělal, vždy dělal obličeje, které Justin už jednou zahlédl na školním hřišti kde 7
Daniel dělal zamilované pohledy na Lili která pořád od něj radši pořád utíkala, nikdy se s nikým normálně nebavila, s ním už vůbec, Lili, byla černovláska, ale někdy se jí lesknou na slunci i hnědé pramínky vlasů, ale to však jen málo kdy, byla celá bledá v obličeji a vypadala vždy poněkud nemocně a často i vyčerpaně, to bylo u ní však naprosto normální, nikdy na nikoho neudělala ani jediný zamilovaný pohled, proto si jí kluci ze třídy ani nevšimli. Byl to opravdu zázrak, když něco promluvila a pustila se do normálního rozhovoru. Justin se na všechny podíval, bál se co Daniel řekne jenže bylo naprosté ticho, z ničeho nic si všichni sedli na zem, Daniel si začal pomalu vytahovat svou svačinu a při tom Justina propíchl svým vražedným pohledem, při tom však ale dokázal sníst jediné sousto aniž by se při tom podíval na svou svačinu, Erik byl mezitím na svém novém mobilu a hrál jakési přiblblé hry, tedy alespoň podle Justina bylo tohle jen marnění času a života, někdy si také zahraje ale Erik je na mobilu skoro pořád "Třeba se jen chce frajeřit že má nejlepší mobil a že takový nikdo jiný nemá"! Pomyslel si nahlas Ron, který se na Erika neustále díval se svým znechuceným pošklebkem na tváři. Všichni tam seděli asi dvacet minut a Justin měl takový pocit, že už by zase měli pokračovat v cestě, " Neměli bychom radši už jít"? "Jo no, už jsme tu dost dlouho"! Přidal se Ron. "Co si o sobě myslíte, nejsem tady kvůli nějakým dvou pakoňům kteří mi pořád říkají co mám dělat"! Vyletěl na ně Daniel, "Nikdo se tě o to neprosil, dobře nemusíš nás poslouchat, neříkal jsem přece, že jsem nějaký šéf, už jste se klidně mohli v vrátit na začátek a neposlouchat ty moje řeči"! "Fajn"! Vyštěkl naparovaný Daniel a obrátil se jim zády, chystal se už odejít, najednou se však zastavil, nehybně stál, když v tom už slyšel Justin něco jako hlasité sténání a mluvení, které jakoby bylo zrovna za nimi na druhé straně klikaté velmi bahnité cesty. Znělo to jako sraz v nějakém dívčím klubu protože tam šlo slyšet nejčastěji dívčí hlasy. "No to snad ne, já už mám snad halucinace"! Sténal hlasitě Ron. "Ne já to slyším taky"! Potvrdil Justin. Všichni se rychle zvedli a běželi za hlasy, které slyšeli. Později uviděli nějakou velkou skupino lidí v mlze, která šla naproti nim. Čím byli blíž začali se jim rýsovat jejich obličeje, po chvíli zjistili, že je to Alice s druhou skupinou která šla směrem ke Skotskému jezeru. "Alice"! Křikl Justin, když viděl příchozí Alice a ostatní. Obě skupiny se k sobě ihned zase připojily, a Alice byla už štěstím bez sebe. "Justine Rone, měla jsem o vás takový strach, myslela jsem si, že už se asi nikdy neuvidíme ani nepotkáme". Alice vypadala, jakoby je oba chtěla obejmout, ale kvůli své důstojnosti si to ponechala jen v mysli. "Co budeme dělat teď"? Zeptal se na oko Ron. Alice v tu chvíli přestala vnímat, jakoby jí něco zaujalo a najednou se nad tím hluboce zamyslela, byl to špičatý kus dřeva ležící ve vysoké trávě. Mezitím se Justin a Ron bavili o tom co bude dále, jenže si nevšimli Alice která v tu chvíli šla pořád dopředu, ukazovala při tom ukazováčkem na vysokou trávu kde viděla špičatý kus dřeva, když už byla dosti blízko začala natahovat krk a mhouřit oči na špičatý kus dřeva jestli je opravdu tam. Myslela si totiž, že by to mohla být jakási halucinace, která byla jen dočasná, ne, opravdu to ono, nebo ne, možná přece že mi s toho všeho najednou dočista přeskočilo, možná že je to jen… jen… v tu chvíli se hlas v její mysli zarazil tak že ztichl jako uhašený knot svíčky. "Cedule"! Řekla nahlas když se na místě obě skupiny dohadovaly o to kam dál, všichni byli do čista bezradní dokud všichni neztichli kvůli tomu, co Alice právě řekla, všichni se na ni upřeně dívali, jakoby to byl snad nějaký zázrak nebo tak něco… To už Alice zvedala špičatý kus dřeva, na kterém bylo cosi naškrábáno, co bylo podobné písmu. Alice začala hlasitě číst, co bylo na cedulce "Směr zakázaná ZONA - 10. Stop rovně". Alice rychle zahodila cedulku do husté poněkud mokré trávy a šla směrem, kterým vyvrácená cedulka ukazovala.
8
V tom se spustil naprostý jásot, všichni se hlasitě bavili o tom, že kdyby tu Alice s nimi nebyla, už dávno by se tu skáceli na zem. Justin a Ron jí byli mlčky za zády a jen se na ni ohromeně dívali, protože najednou pokrčila nos, zastavila se, najednou se celá skupina také zastavila. Při tom co tam Alice jen tak bezradně stála, ostatní natahovali krky dopředu, aby viděli co se děje…"Co je to, kudy teď"? Přerušil Ron velké ticho."Co kdybychom to prostě obešli"! Řekla Katte tonem kterým naznačovala, že řekla tu nejinteligentnější větu za celý tento výlet. "Ne, to bychom se zase ztratili, kdybychom šli do té vysoké trávy, navíc je tu velká mlha, někoho bychom cestou mohli ztratit"! Řekla Alice a pozorně se podívala na zatlučené dveře, které vedly do nějakého nejspíš starého kumbálu nebo garáže. Dveře které byly dřevěné a jejich lak byl celý sloupaný měly na sobě přibité dvě staré prkna, byly přibité dlouhými hřebíky, které byly přibité jen lehce, takže jejich půlka čouhala ven. Dvě prkna byly sbité do kříže. Alice se podívala na hřebíky a přesvědčivým i odborným tonem řekla "Myslím, že by to šlo snadno vypáčit nějakým velkým tlustým klackem"! "Podejte nějaký klacek, zkusím to"! Zahulákal Ron. Hannah radši ustoupila když jim někdo podal tlustý klacek, který působil spíše rozkladem a hnilobou než jako pořádný tvrdý klacek, tvářila se při tom, jakoby jí ty hřebíky měly samy probodnout její uši a pověsit ji s nimi na větev od stromu. Ron klacek pevně stiskl, i když to nebylo nic pěkného, když jste totiž uchytili klacek ucítili by jste něco slizkého a páchnoucího po rybině. Dal klacek pod prkno a začal jej páčit. Trvalo docela dlouho než je obě vypáčil ale nakonec se mu to podařilo, po té obě prkna vztekle odhodil do vysoké trávy a snažil se vykopnout staré oloupané dveře, při tom nakoukl přes vysklené okénko ve dveřích, po chvíli řekl znechuceně "Je to tam samý prach, samé sekačky na trávu pily, je tam všechno možné, pomozte mi je vytlačit"!!! Všichni šli k sobě a jeden na druhého tlačil, všichni tlačili Rona na dveře, on do nich pořád jenom kopal, ale pořád to bylo málo, dveře byly o něco zaseknuté, něco jim bránilo jít dovnitř. Všichni tlačili a tlačili, asi po pěti sekundách něco ve dveřích ruplo, po té následovalo něco jako by ty dveře někdo rozsekl sekyrkou, hned na to následovalo hlasité prasknutí, zaznělo v té chvíli něco, co jim řeklo, že panty vyletěly ze své západky. Nikdo se v tu chvíli nedokázal vzpřímit, takže se v tu chvíli všichni skáceli na zem jako domeček z karet nebo domino. Když všichni leželi na půl ve dveřích a někdo ve vnitř ozvalo se něco jako hlasité skuhrání někoho vzadu. "Ne, já chci domů"! Potom se ozvalo husté čvachtnutí. Byla to zase Hannah, která už po druhé byla celá od bláta a svůj obličej měla ponořený do husté louže bláta, nikdo si jí ale radši nevšímal, všichni se totiž zdvihli ze země, jakoby tam vůbec Hannah nebyla. Celá skupina kromě Hannah která byla celá znechucená a zvedala se z bláta a zároveň si oprašovala džíny, šli do staré chýše kde byla taková tma že viděli jen stíny věcí, co tam byly. Všichni v chýši šmátrali po věcech, aby o něco nezakopli hlasitě dupali k protějším dveřím, které se zdály také zabarikádované prkny. Studenti se opět seskupili a začali tlačit na dveře stále víc, jenže nic nepomohlo, "někdo by dveře musel vypáčit z druhé strany, ty prkna nám vůbec nepomáhají"! Řekla, Lili. "Má pravdu někdo to musí celé obejít a vypáčit ty dveře z druhé strany"! Přidala se Alice. Justin se nuceně zatvářil, najednou z něj vyletělo "Já" … nedostačil to však říct jelikož se za nimi ozval zvuk jako prásknutí dveřmi. Celá skupina studentů se rázem otočila, dveře které byly předtím vysazené z pantů byly zase tam, nikdo nemohl dovnitř ani ven, byli tam dočista sami, všichni najednou začali naříkat, dočista ztratili hlavu. "Co budeme dělat"! "Nejdou otevřít"! "Všichni tu zemřeme"!!! Vykřikla Hannah zoufale. Všichni se za ní s nechápavým a nesouhlasným výrazem otočili a pak se obrátili zase zpátky ke znovu zabarikádovaným dveřím.
9
Justin Ron a Alice se je snažili ze všech sil vykopnout, nic ale nešlo dveře byly z druhé strany totiž něčím blokovány, bylo to něco těžkého asi jako stůl nebo šatník."To nezabírá musíme najít něco čím bychom ty dveře vyrazili"! Namítl Ron. Hned na to se začal pohrabávat ve věcech, co byly v kůlně, nebylo tam snad nic, co by na sobě nemělo tolik prachu až by se v tom všichni utopili, kdyby do toho prachu někdo jenom trochu fouknul. Chvíli se všichni v kůlně jen dívali na Rona, ale potom začali také hledat, nikdo ale nic nenašel, jen samé náhradní díly, sekačky na trávu a spoustu zahradnického nářadí. V kůlně teď šlo slyšet jen hlasité přehrabování věcí, sem tam někdo nadějně vykřikl ale pouze jen na chvíli, po té jakoby si uvědomil, že to co právě našel je jim úplně k ničemu. "Jau,já chci domů"! Zavýskla Hannah která se teď hrbila protože jí něco se shora praštilo do hlavy, a vypadala při tom jako by se měla každou chvílí sesypat jako hromádka kostí. "Co je zas"!? Zeptal se Ron znaveně. "Něco, něco, tam je"! Vypískla Hannah. "Kde zas"? Řekl otráveně Ron. "Tam nahoře, praštilo mě to do hlavy"! "No to by tě to mělo praštit ještě jednou"! Řekl si potichu pro sebe Ron a tvářil se poněkud znechuceně. Ron překročil sekačku na trávu a díval se nahoru. Byla tam ale jenom dřevěná střecha, v prknech byly samé škvíry, kterými do místnosti pronikalo trochu světla z oblohy, která teď vypadala, jako čistý bílý papír který na sobě měl šedé fleky, někde se našly i inkoustově černé fleky které působily na ostatní velice negativním tonem. Ron se chvíli rozpačitě díval na strop, potom měl v plánu podívat se na Hannah a říct jí že tu nic takového není, ale neměl pravdu, jelikož ho také něco praštilo do hlavy "Au, co to sakra bylo"? "To je sekera"! "Pche,Já si to myslela už předtím"! Urazila se Hannah. Studenti teď upírali oči na Justina Rona a Alice, kteří se teď snažili sekeru vyprostit z uzlu, který byl na lanu, které viselo asi dva metry od nich. Katte jim teď podávala jakousi stoličku které chyběla jedna noha a byla celá poškrábaná jakoby se tam pár let usidlovala nějaká kočka či mýval. Katte stoličku položila na zem která se neustále vzbouzela proti tomu jí položit na zem, když už jí konečně položila tak aby stála pevně na jednom místě, a hned na to se z venku ozývalo něco, co bylo podobné ozvěně pomalých kroků, v okamžiku všichni ztichli a jen potichu dýchali, Hannah si dokonce zacpala nos i pusu ale moc dlouho to nevydržela. Klap,klap,klap,klap, v tom osoba stála u znovu zabarikádovaných dveří a kroky v tom okamžiku utichly. Všichni byli skrčení až na podlaze a bedlivě poslouchali osobu za dveřmi. Z ničeho nic se ozvalo jak osoba odtahuje něco těžkého co se při odtahování neustále zadrhávalo, Hannah se tvářila jako by zmateně hledala láhev do které by se mohla vykřičet, zavřít ji a pak jí někam odhodit, ve všech očích šel vidět velký strach, co se stane, až osoba vyprostí dveře, bude je chtít zabít, nebo je dovede k někomu, kdo by to udělal za něj? Ve chvíli kdy se Ron snažil dosáhnout pro sekeru (asi chtěl dotyčného zastrašit, až otevře dveře) někdo s hlasitým prásknutím vykopnul dveře, byl to široký muž, který neměl víc než padesát let, měl šedé vlasy a vousy, kulatý obličej, a hnědou vestu ve které se podobal rybáři, rozpačitě se díval na studenty 7. B, až konečně ze sebe vydal "Tak pojďte, mě se nemusíte bát" řekl všem konejšivě. Studenti si dávali batohy na záda, a při tom si všichni něco špitali ve skupinkách. Justin Ron a Alice šli vedle podivného muže ale s velmi vlídným úsměvem na obličeji, Alice na něj chvíli zírala, ale potom z ní vypadlo: "Ehm, já jsem Alice, a vy"? Starší muž se na Alice podíval a zazubil se na ní, Alice mu to ale neoplatila, protože jeho úsměv nepochopila, "Já se jmenuji Albert Halbrecht, přátelé mi říkají Albert, ale vy mi říkejte pan Albrecht"! "A odkud jste" ? "Já" ? Zeptal se nechápavě pan Halbrecht. "Pocházím z Nizozemska neboli Norska, ale byl jsem taky v Německu, Polsku, byl jsem i v Jižní Americe." "A co jste tam dělal"? Ptala se zajímavě Alice, Justin Ron a Alice poslouchali a vyptávali se celou cestu pana Halbrechta který jim vyprávěl co všechno zažil
10
v Jižní Americe, a dozvěděli se i o tom že v té době pomáhal stavět pátý nejvyšší mrakodrap v Jižní Americe, řekl jim i o tom že se tam potkal s jednou mladou dívkou která ho velmi okouzlila a šli i spolu na večeři, ale záhadná dívka mu o pár dní přes telefon řekla že odjíždí do Francie za novou prací, ale slíbila mu že pokud si dají své adresy, že mu bude každý měsíc psát dopisy a on že jí bude taky psát, oba doufali že se zase někdy sejdou a zopakují si ten báječný večer co spolu zažili. "A zopakovali jste si to"? Zeptala se Alice po té, co jim to dovyprávěl. "Ne, postupně se dopisy co psala neustále zkracovaly stejně jako naše mládí, až už mi přestala dopisovat, a přestala odpovídat na moje dopisy, všechny jsem je zavřel do své truhly na nechtěné vzpomínky." … "Ale to už je dávno, a už jsme na místě"! Odvrátil se pan Halbrecht od tématu, jakoby předtím byl hluboce zasněný do své minulosti, a teď se najednou probral, pomyslela si Alice a všichni tři měli skleslý výraz v obličeji.
11
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matty Matty | 5. července 2014 v 19:53 | Reagovat

Nic ve zlém, ale měl by jsi se naučit používat uvozovky... :/ Je to dost nepřehledné, všude je cpeš a jak prosimtě můžeš napsat znaménko (např. !, ?... apod.) až za uvozovku? Vždyť to nedává smysl. To je jako by ten mluvící nedokončil větu a náhle se objevil vykřičník. A opravdu nevím, proč si smazal můj komentář u minulé části. To nesneseš kritiku? 8-O A ne nebylo to vyhodnoceno jako spam. A strašně mě irituje, jak jednou mluvíš, jako nějaká postava a pak jako vypravěč (viz. 1. část). No, úplně mě to odradilo od čtení... :-|

2 Davchas Davchas | 5. července 2014 v 22:22 | Reagovat

[1]:Uklidni se, tak za prvé žádný komentář jsem nesmazal protože tam žádný nebyl, a kritiku neberu jako urážku ale jako to že mi tím někdo chce pomoct, navíc to není žádná kniha co by se měla každou chvílí odeslat do nakladatelství:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama