Ahoj! :D
Doufám, že se vám povídka líbila, a moc mě těší komentáře, kde (myslím, že Luss a Katee) říkáte, že je povídka originální. Snažil jsem se vytvořit něco, co jsem aspoň já, ještě nikde nečetl :D Tak tady je druhá část! :D Enjoy!
The Sims mě zabilo... II.díl
Utíkám, jakoby mi šlo o život. Zatím co uklízečka vztává ze země, když jsem ji praštila dveřmi. Jakmile uklízečka stojí na nohou rozběhne se rychle po schodech do ředitelny. "Paní ředitelko! Paní ředitelko!" vletí uklízečka do dveří. "Pro Krista! Elizabeth, vy neumíte klepat? Co se děje?" zlekne se ředitelka. "Nějaké malé děvče uteklo ze školky!" vykřikne panicky uklízečka. "Cože?!" vyjekne ředitelka a v tom momentě se opaří kávou. "Jak vypadalo?" vyptává se ředitelka. "No, moc toho nevím. Měla po ramena dlouhé černé vlasy a praštila mě dveřma." odpoví uklízečka. "No, s váma je tedy řeč. Jak ste se mohla nechat praštit dveřma?!" vyjekne ředitelka. "Ale už možná vím, kdo to je..." pokračuje. "Kdo?" zeptá se udiveně uklízečka. "Edna Pastingová..." odpoví a vyběhne ze dveří, do mojí třídy. "Je tady Edna Pstingová?" vyptává se vychovatelky. "Šla na záchod." odpoví vychovatelka. Ředitelka tedy příjde na holčičí WC. "Edy? Jsi tu?" volá na mě. "Není tady!" řekne se vztekem a jde zpět do třídy. "Edna utekla!" zdělí vychovatelce. "Cože?!" zděšeně zareaguje vychovatelka. Vychovatelka okamžitě bere do ruk telefon a vytáčí číslo mojí mámy. "Pastingová, prosím." ozve se z telefonu. "Dobrý den, paní Pastingová. Vaše dcera utekla ze školky..." vychovatelka ještě nedokončí větu a ozve se mamka. "Cože?! No, to snad není možné!" "Prosím uklidněte se paní Pastingová! Zkuste se podívat k vám domů, jestli tam náhodou není." uklidňuje mamku vychovatelka. "Dobře, jedu tam." řekne mamka a zavěsí. Já už jsem u našeho paneláku a uvědomím si, že už nemusím tak pelášit. Vchod byl otevřený. Vlezla jsem do něj a vyjela výtahem do našeho patra. Už stojím na našem prahu a v tom si uvědomím, že nemám klíče. "Ach jo!" vzlyknu, ale nebrečím. Vždycky jsem byla silné dítě a ničeho jsem se nebála. Ale jelikož jsem si chtěla strašně moc zahrát The Sims, tak mě papadl naprosto šílený nápad. Vlezu na otevřený balkón na chodbě, od našich sousedů a stoupnu si na parapet. Lezu po parapetech, ale náhle se podívám dolů. Jsem hodně vysoko, bydlíme ve 12tém patře, a udělá se mi zle. Lezu dál a už se blížím k našemu otevřenému oknu, ale v tom někdo vystoupí s auta. Byla to moje máma. Začala panikařit, řvát po mě, vyhrožovat mi, jak mě to mohlo napadnout a něco v tom smyslu. Opět jsem si neposlouchala, myslela jsem jen na The Sims. Potom už jsem vlezla do našeho okna a zavřela okno, abych neslyšela to mamčiné hulákání. Ani jsem se nepřevlékla a hned jsem si zapla The Sims. Byla jsem do toho tak zažratá, že mě nevyrušil ani příchod mamky, ale vyrušil mě její křik, jak po mě řve. "Co to mělo znamenat?! Okamžitě to vypni a máš zákaz na počítač na celý měsíc!" zařve. Já jí ignoruju a hraju dál. tom se mamka naštve, vezme monitor a vyhodí ho z okna, to samé udělá s počítačem, a mě se spustily slzy, a to nikdy nebrečím. "Nebreč, nebo ti dám důvod!" zakřičí na mě a bouchne dvěřma. Jakmile přestanu brečet, jdu k hlavním dveřím a otevřu je. "Kam jdeš?" vyjekne mamka. "Za kamarádkou..." řeknu. "No, tak za to co jsi provedla, ani náhodou zůstaneš doma!" řekne mamka a já se naštvu, nazuju si boty, výjdu ven a bouchnu dveřma. "Edno?" udiveně se zeptá mamka. Zvedne se z gauče a jde se podívat ke vchodovým dveřím. "Ona odešla!" začne vyšilovat a běží k oknu. Po chvilce mě vydí, jak sedím na chodníku vedle mého rozbitého počítače a brečím. "Okamžitě se vrať domů!" řve po mě. V tom mi někdo šáhne na rameno...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
Diskuze:
1. Líbil se ti díl?
2. Co si o tom myslíš?
3.Co si myslíš, že bude dál?
4. Kdo ji podle tebe šáhne na rameno?
5. Volná diskuze!














Dobrý!