Justin Ron a Alice, zírali na místo, kde dorazili se znechuceným výrazem v obličeji, poněvadž místo působilo doslova nechutně, všude byly odpadky, láhve, obaly od sýrů a všeho možného, uviděli také menší jezírko, které nebylo daleko od hromady odpadků a obrovské budovy, jež stála nedaleko od nich, budova byla celá z cihel, které byly sem tam ohořelé a někde to byly pouze úlomky, nikdo ani nechtěl vědět, jak to vypadá ve vnitř, celá 7. B teď upírala oči na celý pozemek a na molo které bylo u jezírka, voda v něm se blyštila ale i přes to byla voda kalná a znečištěná takže jezírko zrovna
nevyvádělo u nikoho příliš velký dojem. Ve vodě bylo méně odpadků než na břehu, jezírko vypadalo že je čistější, tedy až na ohromné barely které vyčuhovaly z jezírka a dělalo mu to velkou ostudu. V odraze jezírka dosud žáci mohli vidět flekatou oblohu, která teď měla více černých a šedých flíčků než před tím. Justin se teď odpoutal pohledem od jezírka a všeho ostatního, jeho oči spočinuly na prázdném místě šedého vlhkého trávníku, na kterém stál až do teď pan Halbrecht. Nemohl se přeci jen tak vypařit nebo ano? Ale nejspíš ne. Pomyslil si Justin. Ale kam jen mohl zmizet? V zápětí teď všichni utkvěli pohledy na staré molo u jezírka, až po chvíli Justin zjistil že na molu se tyčí jakási osoba, žáci šli blíže k molu a k osobě prudce a úzkostně vzhlíželi, byli už u mola na tolik blízko že se osoba dala dost zřetelně poznat, byla to žena, měla tenké a vyzáblé nohy které měly teď tmavé punčochy, Nohy byly v pozoru a byly dlouhé jako nohy pavoučí, žena měla pruhovanou sukni barvy bílé a černé, žena měla ještě pruhované sako které jí pestře ladilo se sukní, kolem krku měla omotanou chlupatou šálu podobnou mývalím chlupům až to vypadalo že kolem krku má opravdového mývala, ovšem to byla jen kožešina, doufejme že ne pravá. Měla velice dlouhý krk který neustále natahovala neboť bedlivě pozorovala studenty kteří na ní se skrývanou úzkostí dívali. Krk byl v tu chvíli jako žirafí, na němž spočívala menší špendlíčková hlava se špičatým obličejem a hákovitým nosem. Její vlasy byly bílošedé jako kouř smíšený s chladnou mlhou, měla také zaoblené obdélníkové brýle, za kterými se skrývaly zlomyslné oči, které vás přímo probodávají, když se jim protivíte. Šedobílé vlasy ostříhané jako podle pravítka jemně zakrývaly oboří které se teď vytahovalo nahoru, jakoby chtělo z obličeje pryč až někam na zátylek nebo do vlasů které spočívaly na dlouhých špičatých ramenech. "Nu" promluvila náhle žena. "Přišli jste jaksi pozdě"! Při slovech se rozhlížela na třídu a oči ji div nevylezly z důlků, a Hannah vypadala že se rozbrečí, nikdo se jí nedokázal podívat do očí, byly tak nesnesitelné a plné očekávání, které nikdo nedokázal pochopit, jak se vůbec opovažuje takhle mluvit? Měla si nás vyzvednout sama, když je tak chytrá kdyby nás tak spíš čekala nějaká odměna za ty muka strávená v lese, ať si to sama zkusí je li tak chytrá jak její pohled přesvědčuje. Myslil si v tu chvíli Justin, a Ron a Alice vypadali, jakoby si říkali to samé co on. "Spratci jedni, myslíte, že mám času na zbyt"? Žena se teď hrbila na žáky div nespadla z mola. Teď na ně jen tak zírala a po chvíli znovu promluvila a znovu se napřímila jako pravítko. "Čeká nás spousta práce, a co jsem to za člověka, jsem profesorka madam Devilová a budeme společně hledat jedno ztracené zvíře, jménem mývalus bílo vous což je nový nalezený a chráněný druh mývala"!
12
Při těch slovech se na sebe Justin s Ronem na sebe podívali a oba vypadali, že každou chvílí vyprsknou smíchy ovšem v přítomnosti profesorky si to ale hned odpustili. "Který se nachází v této vědecké základně"! Pokračovala profesorka, jakoby si Justina s Ronem vůbec nevšímala, ale poněkud zvýšila hlas, ale po té ho však zase ztlumila. "Která byla na některých místech napadena toxickým odpadem, když do něj někdo spadne, nebudu ho vytahovat, vyřeším to tím, že prostě řeknu, že se ztratil a že jsme už vyslali pátrací hlídky, a teď si vybalte kufry, ale nikdo neřekne jediné slovo nebo se postarám o to, aby se v tom toxickém odpadu nějakou náhodou octnul. "Babizna jedna, kdybychom jí do toho toxického odpadu hodili, už by asi neměla takové řeči"! Špitl Ron Justinovi a Alice. Justin se skrývaným smíchem na Rona zazubil a řekl: "Myslím že by jsme těmi bláboly jen poškodili ovzduší, všude bys potom slyšel: "Vy jedni spratci, hodím vás do toxického odpadu"! Po té se všichni současně zasmáli a šli si pro své kufry, které nechali na bahnité cestě před pozemkem, obešli tedy jezero a utíkali pro své kufry. "Okamžitě přestaňte běhat, půda se pod vámi může podlomit"! Pokřikla na ně profesorka Devilová. Kéž by ses propadla ty! Pomyslila si Alice. Všichni tři se za ní jen ohlédli a Ron po té dodal "To jako vážně"? "Celé dva týdny, tak to nevydržím, dříve nebo později jí do toho jezera shodím"! Postěžoval si Ron. Potom se na profesorku zamlkle šklebil, ale ona si ho nevšímala, místo toho, si něco vytahovala ze své černé kabelky. "Ale, kde budeme spát"? "Já nevím, asi někde nad toxickým odpadem"! Řekl otráveně Ron. Hle, profesorka vytahovala ze své nafouklé kabelky pomačkané stany, byly to však jen dva stany, to ovšem na všechny stačit nemohlo, nebo ano? "Třeba budeme spát ve stanech"! Doplnil Ron když, znovu pozoroval profesorku, jak vybaluje stany. Alice chtěla hned dodat, že tak málo stanů přeci nemůže pro třídu stačit, ale rozmyslila si to, poněvadž profesorka zvedla i batoh co měla právě po ruce, a náhle začala vytahovat další stany a něco si pro sebe mumlala. "Co máme vybalovat, když nejsou stany postavené"? Řekl zmateně Justin. "Asi chtěla, abychom hledali věci v kufru a začali si je nějak uspořádávat, možná to je divné, jenže pokud něco řekneme tak nás uškrtí nebo co"! Namítla Alice. Po dvaceti minutách už tam stály stany v řadě za sebou a studenti si tam začali vybalovat. "No, tak zatím ahoj, musím být ve stanu s Hannah, bude celou noc kňourat, ach jo." Povzdychla si Alice. Justin a Ron jí řekli "ahoj", to už však neslyšela, neboť už kmitala k poslednímu stanu, kde už se skleslým výrazem v obličeji na ni čekala Hannah celá špinavá. Dalších dvacet minut na to je zavolala profesorka, Justin i Ron proto teď schovali karty, s kterými až do teď hráli, prší. "Co zase chce, snad si ještě dnes zasloužíme trochu odpočinku ne"? Hněval se Justin. Hned na to profesorka mluvila s jednotlivými studenty,nedá se říci mluvila, nejspíš všem říkala, co budou dělat. "Ne, prosím, žádnou práci už dnes nechceme"! Řekl na hlas omylem Ron. "A vy dva prohledávejte ty velké trubky"! Křikla na ně profesorka Devilová. "Na to ti kašlu"! Urazil se Ron, řekl to však tak potichu aby ho profesorka neslyšela. "Jdeme, najít Alice něco mě napadlo." Šeptl Justin Ronovi a místo prohledávání potrubí šli hledat Alice, byla u jezera, cosi tam hledala, neboť byla až po loket ve vodě. "Tak to ta ježibaba dala tobě na práci"? Zeptal se Ron Alice, když už zřetelně viděli, co dělá. "Mám najít její náušnici, ta kráva se snad v tom jezírku koupala nebo co, jak někdo může jen tak ztratit náušnici že by jí spadla do vody, že zrovna mě dá tak hloupou práci a ne Hannah která se teď snaží vypočítat délku potrubí, myslí si, že když nemá pravítko tak to může odměřovat palcem, vždyť přeci nemůže vědět kolik centimetrů má její palec"!? "Tak to je hnusný"! Ohnal se rychle Ron. "Napadlo mě, jí něco provést, to si přece nemůžeme nechat líbit, potřebujeme na to ale víc lidí, sami na to stačit nebudeme, tak co jdete do toho semnou"? Zeptal se Justin. Ron vůbec neotálel a najednou vše hlasitě vykoktal.
13
"No jasně že jo, ta stará rašple si na nás nemůže takto vyskakovat nebo dovolovat"! Řekl rychlostí, jako odsýpají hodiny, vůbec si však neuvědomil, že ho profesorka slyšela. Při posledním slově hlas ztlumil, jenže to nebylo nic platné, neboť už se k nim profesorka Devilová hnala s rozčíleným výrazem v obličeji ještě hrozivějším a výhružnějším než Justin kdy vůbec spatřil. Obočí se jí div nesrazilo, když se na Rona mračila, až vám z toho běhá mráz po zádech, její pavoučí nohy sebou teď trhaly a házely, když k Ronovi skoro běžela. "Když jsem opravdu tak hrozná, tak teď budu ještě horší"! Prskala na Rona Devilová a ve chvíli ho držela za jedno ucho a táhla ho za něj vší silou někam k budově. Justin a Alice tomu jen ustrašeně přihlíželi, Alice chtěla křičet, jenže měla takový strach, že jen vyndala ruce z vody a zůstala jako přimrznutá na místě. Ach Rone, kéž bys to neřekl tak nahlas. Myslila si Alice. Ron teď seděl se skleslým obličejem někde ve tmě a v koutě, začal nad sebou uvažovat, všichni to viděli, kéž by mu byli pomohli, bylo to tak nelidské zavřít jej někam do tmy, navíc v nějaké observatoři, kdyby tak nic neříkal, jak by to asi bylo, kdybych tu teď nebyl, určitě by jsme hledali někoho kdo by nám pomohl, vymysleli bychom nějaký plán ale jaký? Co jí zničit stan?! Ne to je hloupost! Co na ní zavolat policii? Kdyby tu tak byl signál. Nebo jí na stan napsat jaká je, jak se k nám chová. Ale ne to také ne… Už mám nápad, dát na jezírko nafukovací lehátko a hodit ji na to, ovšem aby o tom nevěděla, no ovšem uspávací prášky, starší lidé je mají, také bychom to museli provést v noci. Ron se sám pro sebe usmál a lehl si na zem, zem, na které ležel, byla vlhká, byla to tráva a pár cihel v zemi, Ron si po chvíli začal hrabat v kapsách, znovu si sedl, z kapsy vytáhl žvýkačky, jednu si rozbalil a dal si ji do pusy. Nemůže ho tu přeci nechat celou noc, nebo snad ano? Ne co nevidět ho určitě pustí. To však nebyla pravda byl už tam celé hodiny zavřený po tmě, měl strach, zužovaly ho obavy co bude dál, hodlá ho profesorka pustit i zítra, musí se odsud co nejrychleji dostat, nehodlá tady zůstat na vždy proto si stoupl, zadupal protože nevěděl jestli zrovna nestojí před propastí, naštěstí zjistil že ne, takže mu zbývalo přijít na to jak se dostat ven, chvíli ohmatával zdi, po té zjistil že jsou tam dřevěné dveře, právě si vzpomněl že to budou určitě ty samé dveře, do kterých ho profesorka vedla. Musel se odtud dostat, sebral co nejvíce odvahy a opřel se do dveří, nic se však nestalo, potom začal znovu, ne prostě to nejde, musela je něčím zabarikádovat jako předtím někdo v lese, jenže tu nehodlal zůstat, něco mu říkalo, že to musí zkoušet znovu a znovu, proto vší silou kterou posbíral, kopl do dveří, čekal, že se rozletí, ale pořád nic. Mezitím se Justin převaloval ve spacáku, nemohl usnout, měl velké starosti o Rona, co asi teď dělá, jestli už dávno není po smrti, jestli ho Devilová nepředhodila hladovým lvům nebo tak něco… Už toho převalování měl plné zuby, zajde pro Alice, určitě si bude vědět rady, nebo by mu mohla pomoct najít Rona. Začal hledat mobil, přehraboval se v batohu, jenže ho nemohl najít. Hle najednou našel baterku, co mu Ron dal na vánoce, byla hodně silná Justin ani nevěděl jak mu to oplatit, ale teď jí rozhodně rozsvěcovat nebude, rozhodně teď nechtěl plýtvat baterkou, ne nechá si to, až bude venku, v další chvíli už rozepínal zips stanu, byla tma, vůbec nic nešlo vidět, šlo jen slyšet šplouchání vody z jezírka, bylo chladno, tráva byla mokrá, vůbec nevěděl, co má dělat dřív, celý se třásl strachem i zimou, v tom sebou cuknul. Někdo tam byl, někdo to na něj poví, nebo při nejhorším je to Devilová, určitě to zjistí, že je venku a zavře ho tam kde Rona. Zlehka dýchal, dýchal tak málo že málem dýchat nemohl, chtěl rozsvítit baterku, jenže nemohl, nemohl riskovat že ho někdo uvidí, nemohl tu však jen tak stát, musel něco podniknout, udělal krok, po chvíli se ozvalo křupnutí, někdo nejspíš šlápl na větev nebo klacek, to nevěděl, věděl však že musí pokračovat dál, proto přidal do kroku, co teď ? Druhá osoba také ušla několik kroků. Musí si pospíšit, pokud chce Ronovi pomoci, bál se však, že do něčeho nebo někoho narazí.
14
Justin se tedy připravil na nejhorší, musel to risknout, musel rozsvítit baterku, pokud chce Ronovi pomoct. S roztřesenými prsty, šmátral po tlačítku, kterým baterku rozsvítí, jenže nic nemohl to najít, v tom ale v očích pocítil oslnivou bolest ze světla, které vycházelo z konce řady stanů, světlo bylo pronikavé, celý se zachvěl. "Kdo je to"? Otázala se jakási osoba na druhé straně, Justin už tenhle hlas znal, byla to Alice. Alice spustila baterku dolů, takže jí teď viděl mnohem lépe, "Co tady děláš"? "Mohl bych se tě zeptat na to samé"! "Zachraňuji Rona"! Šeptl Justin. "Vážně"? "Já taky"! Řekla s nadšením v obličeji. Oba se k sobě mlčky připojili, cestou si špitali o tom co asi Ronovi profesorka Devilová udělala, Alice se domnívala, že Rona předhodila tomu mývalovi, Justin s tím však nesouhlasil a tvrdil, že ho Devilová nějak nelidsky mučí. "Kde jen může být"? Zamumlala si Alice pro sebe. "Tam"! "Kde"? Vykřikla z nenadání Alice. "Psst"! Napomenul ji Justin a posvítil baterkou na dvojité dveře zabarikádované skříní, skříň byla vysoká jako profesorka Devilová, takže měli co dělat aby ji odtáhli. "Víš to jistě"? "Jo, určitě něco z toho vychází nějaké zvuky"! Řekl sebejistě Justin. Z druhé strany dveří vycházel vzlykot, Justin si v duchu Pomyslel, že to bude nejspíš Ron, nikdy ale neslyšel, že by takto vzlykal. "Tak, jo raz, dva, tři"! Oba začali táhnout obrovskou skříň stranou, ta byla ale jako zatlučená do trávy. "Raz dva tři"! Oba táhli silněji, náhle to se skříní škublo a bum. Justin ležel jak široký tak dlouhý na vlhkém trávníku, vedle něj byla i Alice, byla bledá jako stěna, oči měla téměř přilepené, viděl jí teď doslova jasněji, do obličeje jí totiž svítila její baterka. Justin si po té uvědomil, že na její levou nohu spadla ta otlučená skříň, a na skříni ležel Ron, oba byli v bezvědomí, Justin zhluboka dýchal, nevěděl, co má dělat, okamžitě vstal, věděl, že nikdo z nich tady nemůže jen tak ležet, někdo je určitě slyšel, to bude problém to bude problém, opakoval si Justin pro sebe, rychle zvedal Rona, položil ho vedle Alice, sebral svou veškerou sílu, co teď měl a odtlačoval skříň aby Alice vyprostil nohu, "A je to"! Ulevil si Justin. Ron i Alice se probrali, "Co se stalo"? Řekli Ron a Alice současně. Justin neodpověděl, slyšel něčí kroky, byly tak dunivé a rozlehlé, "Schovat"! Řekl rychle Ron, všichni tři se zvedali, nevěděli, co mají udělat dřív, v tom Justin zahlédl velký keř, dost velký na to aby se do něj schovali, proto na oba kývl hlavou a ti už věděli co má Justin na mysli. Všichni tři teď se zatajeným dechem byli přikrčení a čekali, až se táž osoba ukáže. Klap, klap, klap, klap. Vzdálené kroky byly víc a víc hlasitější a rozléhaly se do všech stran. Z ničeho nic slyšeli hlasy, Alice baterku urychleně zhasla, po té následovala táž tma jako předtím. Najednou byla tma narušena, uviděli vzdálené světlo v mlze, a hlasy které neustále přibíraly na síle, "Dejte mi už do prkýnka pokoj, kde jste to slyšela, povídám, kde jste ty hlasy slyšela"? Byl to dospělý ženský hlas, byla to madam Devilová, po té promluvil tenký slaboulinký hlásek: "Ja, ja, ja myslím že, že to by, by, bylo támhle"! Řekl roztřesený tenký hlásek. "Ta jedna hnusná"! Zamumlala Alice. "Psst"! "Chceš nás prozradit"!? Napomenul ji Ron. "Tam a a ano určitě t tam"! Řekl opět tenoučký hlásek. "Sklapni už konečně"! Zařval hlas profesorky. V tom na křoví posvítila nejspíš baterka dámy Devilové, Justin Ron a Alice se proto skrčili ještě víc, "Au, ta noha strašně bolí" Zapískala Alice. "Musíš to vydržet"! Šeptl Justin. "Já to nevydržím"! Skučela znovu Alice. Justin to ani nepostřehl, Alice byla na nohách. A jsme v háji Pomyslil si Justin, a Ron zrovna tak. "Alice, co blázníš, prozradíš nás"! Obrátil se Ron na Alice. "Tak mlčte"! Špitla na ně koutkem pusy naštvaně. Devilová už si jí všimla "Hej Ty, co si myslíš, že děláš"? Zavřeštěla na Alice. "Já, omlouvám se nemohla jsem spát chtělo se mi strašně na záchod, ale teď už se radši vrátím."Zalhala Alice. "Zadrž, jestli pak mi něco netajíš"! Profesorka si ji prohlížela ze všech stran, pak konečně prohlásila "Běž a už mi nechoď na oči"! Alice se neopovážila říci jediné slovo, a mlčky šla směrem, kde byla řada stanů, měla ho hned
15
naproti takže se ani nemusela na Devilovou ani na dívku co jí doprovázela vůbec ohlédnout. Stan byl prázdný, Alice už ale, věděla kdo je ta dívka, ten ufňukaný hlas by poznala všude, byla to Hannah.













